ROZHOVOR s malířem J. Dingou o díle M. Proška: Život v souladu s přírodou byl jeho největší inspirací

Ilustrační foto
Autor: město Čáslav

V Čáslavi se v průběhu roku uskuteční celá řada zajímavých výstav. Jednou z nich je ta zaměřená na obrazy malíře, grafika a pedagoga Miroslava Proška. Docenění svých děl se autor bohužel nedožil. Normalizace zkrátka nebyla vhodná doba pro šíření vlastních myšlenek, a to ani prostřednictvím umění.

Díky jeho žákům, přátelům a obdivovatelům se ovšem na nevšedního umělce nezapomnělo. Jeho převážně abstraktní obrazy s vytříbeným citem pro linie a barvy tak můžeme obdivovat také v Čáslavi. Městské muzeum a divadlo připravily výstavu, která je k vidění ve výstavní síni na náměstí (od 1. do 27. dubna) nebo ve foyer Dusíkova divadla (od 17. ledna do 30. června). O tvorbě a osobnosti Miroslava Proška jsme si povídali s jeho žákem, malířem, pedagogem a pořadatelem výstavy, Janem Dingou.

Vzpomenete si na první setkání s profesorem Miroslavem Proškem?

Na úplně první setkání si nevzpomenu. Ale bylo to na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem v hodinách malby. Malovali jsme zátiší, krajiny i portréty. 

Jakým byl učitelem?

Byl laskavým a dobrým učitelem. Učil rád z vnitřní potřeby. Za to, co mi předal, jsem mu dodnes vděčný. Měl schopnost v člověku najít talent a dokázal jej nenásilnou formou dále rozvíjet, aniž by někomu vnucoval svoje představy.

Čím byl podle vás pan Prošek výjimečný?

Jeho díla jsou překvapením skládajícím se z brilantních maleb plných duchovního bohatství. Kvalita jeho obrazů převyšovala regionální prostředí, které ho blazeovaně přehlíželo. Vždy jsem ho považoval za génia a nevšedního přítele. Jeho dopisy mě dokázaly povzbudit v tvorbě, a to i v dobách, kdy jsem o sobě jako malíř pochyboval a nenacházel svůj směr.

Proč byla jeho díla přehlížena?

Tehdejší režim nebyl podobným umělcům nakloněn. V době normalizace proto své obrazy pečlivě střežil. Nemohl je šířit dál. Jejich krása tak zůstávala veřejnosti skryta. Prostor pro šíření jeho poselství nastal až po revoluci, to už ale pan Prošek nebyl mezi námi. O připomínání jeho odkazu se neúnavně snažíme pořádáním výstav, jako je třeba právě ta čáslavská, nebo vydáním aktuálně vznikající sbírky, na které pracuje MUDr. Richard Polma.

Které dílo pana Proška považujete za jeho nejsilnější?

Všechna jeho díla jsou silná a okouzlující. Pokud bych opravdu musel označit jen některé, zmíním například obrazy Kytice pro Márinku nebo Řád Slunce. Ale věřím, že každý divák najde obraz, který osloví právě jeho duši. Ty nejsilnější jsou ovšem prozatím pečlivě uschovány v rodinném archivu pana Proška.

Co můžeme vidět na výstavách ve foyer v čáslavském divadle a od dubna ve výstavní síni na náměstí?

Na tuto otázku nemohu odpovědět jinak než poeticky. Můžeme vidět Proškovy malby oživlé jakoby z přísného řádu geometrie, vykvetlé lyrické abstraktní ornamenty, jako mihnutí šperků v mimice krásné ruky, jako vzácní ptáci mizející za mlžným horizontem, v úžasných barvách, jako slovo vyřčené ve chvíli šťastného spočinutí.

Jakou roli pro pana Proška hrálo porozumění skrytým významům a symbolům?

Podstatnou. Jeho díla jsou na nich postavena. Rád četl například francouzského básníka Saint-Johna Perseho. Metaforám a symbolům velmi dobře rozuměl a dokázal je přenést na plátno s nevídanou samozřejmostí. Mraky jsou symbolem svobody, příchodu a odchodu, odpoutání se od světa a pomíjivosti existence. Symbolika mraků je také spojována se vznešenou samotou. Obraz slunce, které se chýlí k západu, vyjadřuje hluboké zamyšlení nad vlastním životem, z něhož pramení poznání pravé podstaty věcí. Moře jako symbol nekonečna, ptáci jako věční poutníci… Právě život v souladu s přírodou byl jeho největší inspirací. 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.